Po revolučním roce 1848 a v době Bachova absolutismu vstupovala do české literatury nová generace. Starší obrozenci chtěli hlavně hájit a rozvíjet jazyk, mladí básníci a prozaici se obracejí k současnému světu a k Evropě. Český kulturní život se mezitím rozrůstá: vznikají spolky jako Hlahol, Sokol a Umělecká beseda, vycházejí Národní listy a časopisy a postupně se uskutečňuje myšlenka národního divadla, jehož základní kámen byl položen roku 1868.
Skupiny se jmenují podle míst, kde vycházely jejich texty. Májovci se sdružili kolem almanachu Máj, který poprvé vyšel roku 1858 a za nímž stáli hlavně Vítězslav Hálek a Jan Neruda; navazovali na Máchu, Havlíčka a Erbena a všímali si současnosti. Ruchovci vydali almanach Ruch (1868), plný vlastenectví a slovanské myšlenky. Lumírovci se soustředili kolem časopisu Lumír v 70. a 80. letech a chtěli přiblížit českou literaturu evropské.
Dělení na tři skupiny je jen orientační a zjednodušující. Skupiny se časově překrývají, spisovatelé přecházejí z jedné do druhé a spor mezi národním a kosmopolitním pojetím poezie, vedený od 70. let mezi časopisy Osvěta a Lumír, jen zvýraznil rozdíly. Pamatuj také, že almanach Máj z roku 1858 není Máchova báseň Máj z roku 1836.