Avantgarda (z francouzského výrazu pro předvoj) je souhrn uměleckých směrů první poloviny 20. století, které chtěly rozbít dosavadní tradici a vytvořit umění odpovídající nové době: velkoměstu, technice, válce a masám. Odmítaly příběh, harmonii a pravidelnou formu dřívějšího básnictví, opouštěly rým i pravidelný rytmus, často vynechávaly interpunkci a experimentovaly s typografií a se slovem samým. V Evropě se rodila už kolem roku 1905, takže se v prvních letech překrývala s pozdní modernou.
Jednotlivé směry měly vlastní důraz. Expresionismus vyjadřoval vnitřní úzkost zkresleným, naléhavým obrazem. Futurismus oslavoval rychlost, stroje a bouřlivý pohyb a chtěl smést minulost. Dadaismus bral umění jako hru a provokaci proti smyslu a řádu. Surrealismus hledal pravdu ve snu a v podvědomí a spojoval obrazy bez logické vazby. Guillaume Apollinaire, básník a obhájce kubismu, stál na počátku moderní francouzské poezie a mezi směry nepatří, ale ovlivnil je.
V českých zemích se avantgarda prosadila po první světové válce. Umělecký svaz Devětsil vznikl v Praze roku 1920 jako sdružení levicově orientovaných umělců, mezi něž patřili například Jaroslav Seifert a Karel Teige, a krátce k němu patřil i Jiří Wolker. Z Devětsilu vyrostl poetismus, český směr 20. let, jehož hlavním teoretikem byl Karel Teige: nechtěl vyprávět o utrpení, ale být „básní všedního dne“, plnou hravosti, radosti ze života, cirkusu a filmu. Ve 30. letech ho vystřídal surrealismus; roku 1934 vznikla Skupina surrealistů v ČSR, kterou založili Vítězslav Nezval, Karel Teige a další.